od Finurka » ned 04. zář 2011 10:17:04
V posledních dvou letech nastává velký nárůst firem, které nabízejí službu nazvanou Oddlužení. Logicky to vyplývá ze skutečnosti, že stoupá zadluženost osob v této republice. Je to opět čistě tržní a obchodní záležitost. Takže s počtem dlužníků v nouzi se tak přímou úměrou navyšuje i počet subjektů, které na nich chtějí vydělat – tzv. oddlužovacích společností a oddlužovacích agentur.
[b]První otázka je : co to vůbec jsou ony oddlužovací společnosti? [/b]
Jedná se o organizace, které lidem nabízejí finanční poradenství a pomoc při řešení finančních otázek, především těch týkajících se správy dluhů, a slibují, že vyřeší jejich dlužnickou pozici. Ta se pro dlužníka často jeví jako bezvýchodná. Proto se společnosti zaměřují především na velmi zadlužené až předlužené jedince, jež lákají na ochranu před věřiteli, konsolidaci závazků a jejich bezproblémové splacení. Dlužníci často vnímají tyto společnosti jako svou poslední záchranu, a to jim znásobuje nesnáze: neexistující alternativa a chybějící znalosti o fungování finančních produktů, popř. zákonů upravujících tyto produkty, se v kombinaci s přesvědčivou argumentací oddlužovacích agentur většinou přetavuje ve sníženou ostražitost dlužníka, který je odhodlaný odsouhlasit a podepsat cokoliv, co "mu pomůže". Tím se však dostává zpravidla do ještě větších potíží. Je chvályhodné, pokud chce zadlužená osoba svoji svízelnou situaci řešit, ale měla by nastat v prvé řadě komunikace s věřitelem," !!!!
[b]Rámcově lze postup oddlužovacích společností popsat následovně :[/b]
Po úvodním kontaktu dlužníka a oddlužovací společnosti je průběh jejich vzájemného vztahu v zásadě totožný. Dlužník se společností sepíše mandátní smlouvu – dá jí plnou moc, aby jej zastupovala při jednání s věřiteli a chránila jej před jejich požadavky. Věc má ale několik háčků, lépe řečeno háků. Největší riziko je v tom, že podpisem smlouvy s oddlužovací agenturou se klient dostane do ještě větších finančních problémů. Ve většině smluv se totiž oddlužovací společnost nezavazuje klientovy pohledávky vyřešit, ale pouze pokusit se o to. Ve smlouvě nebývají jasně a konkrétně popsané povinnosti oddlužovací společnosti, ani jakým poměrem "uspokojí" věřitele, ale zato jsou v ní striktně popsány pokuty a penále za nedodržení podmínek ze strany klienta.
Za sjednání smlouvy si oddlužovací společnosti jednorázově účtují několikatisícový (cca od 5000 Kč a výše) administrativní poplatek. Společnost se také s dlužníkem dohodne na měsíční splátce, kterou bez problémů zvládne posílat, avšak toto všechno se děje BEZ VĚDOMOSTI VĚŘITELŮ. Věřitelé nejsou s oddlužovací agenturou v žádném smluvním vztahu, proto s ní většinou odmítají jednat. Z praktického hlediska tak na smlouvu s oddlužovací společností doplácí pouze dlužník. Poplatky a provize oddlužovací společnosti ale klient platí i v případě, že se oddlužovací agentuře nepodaří s věřitelem dohodnout. Z pravidelné měsíční splátky si přitom oddlužovací agentury strhávají zhruba 20% provizi (tj. dlužník měsíčně platí 2500 Kč, ale k věřiteli doputují jen 2000 Kč). Protože se sníží měsíční splátky bez souhlasu věřitele, tento začne své pohledávky vymáhat a zadlužený jedinec padá do registru dlužníků. Jeho životní situace se komplikuje zas o něco víc.
Poslední hřebíček do rakve osobních financí pak na dlužníka čeká ve chvíli, kdy chce s oddlužovací společností rozvázat vztah. Tento úkon je ve smlouvě sankcionován, výše sankce za odstoupení od smlouvy může dosáhnout několika desítek tisíc Kč. Klient často podepisuje i bianko směnku, čili čistou směnku, kam je možné později vepsat jakoukoliv částku. To je lehce zneužitelné a představuje další velké riziko dlužníka.
Za tento příspěvek od uživatele
Finurka dostal děkování - 2
dravve (úte 06. zář 2011 13:53:53),
Josef1952 (ned 04. zář 2011 11:56:16)
