Mnoho lidí skrývá každou bezcennou tašku ve svém autě, jen aby nějakého nenechavce nedráždila. Tomuto skrývání můžete dát červenou tím, že si pořídíte autofólie. Instalace se provádí na vnitřní stranu skla, takže není závislá na venkovní teplotě. Kvalitní autofólie také pohlcují škodlivé UV záření, čímž chrání vás, i interiér vašeho auta. Mimo UV pohlcují také velké množství sluneční energie, což oceníte především v letních měsících. Kvalitní autofólie Llumar mají ATEST8SD a tím jsou naprosto legální. Nejedná se o nekvalitní a nepovolené fólie, za které můžete dostat pokutu.
Zde jsou výhody tónování autoskel autofóliemi Llumar:
instalace není závislá na venkovní teplotě a ročním období
instalace bez vyřezávání ken
odrážejí a pohlcují až 83% sluneční energie a vytváří tak v interiéru příjemné klima
zadržují až 30% tepelné energie a snižují tak náklady na temperaci vozu
pohlcují až 99% škodlivého UV záření a chrání tak posádku a barvy interiéru vozidla
vytvářejí pocit soukromí a chrání odložené předměty před zloději
chrání posádku před střepy při nehodě
částečně se podílejí na zabezpečení automobilu před vloupáním
výrazně zdokonalují vzhled automobilu
aplikují se na vnitřní stranu autoskla, a dají se tak tvarovat a nalepit na jakékoli autosklo z jednoho kusu autofólie
obsahují speciální mimořádně odolnou vrstvou SR zabraňující jejich poškrábání
záruka na autofólie je 3 roky, ATEST8SD je samozřejmostí
Pokud máte zájem o autofólie LLumar, doporučuji vám tuto specializovanou dílnu:

Krádeží aut neubývá. Nepřibývá ani objasněnost této trestné činnosti. Česká republika je tak stále pro zloděje pořádně výnosnou destinací.

Jen za devět měsíců tohoto roku bylo odcizeno 13 969 dvoustopých vozidel za téměř dvě miliardy korun. K nim je třeba připočítat ještě dalších téměř pět tisíc krádeží součástek a přes 36 tisíc vloupání do aut. Objasněnost přitom činí necelých patnáct procent.

Mírný úbytek na všech frontách

Od roku 2004 lehce klesl počet odcizených vozidel. Tehdy jich za dvanáct měsíců bylo ukradeno 23 133, v roce 2007 pak 19 501 kusů. Bohužel i objasněnost těchto krádeží spadla.

Tiskový mluvčí ÚOOZ Pavel Hanták nám smutný trend policejních statistik vysvětlil. "Pachatelé využívají nejmodernější techniku, rychlými a silnými vozy počínaje a moderními elektronickými a počítačovými zařízeními konče. K demontážím a přestavbám kradených vozidel využívají dobře ukryté a vybavené objekty, které jsou často střeženy kamerovými systémy i dalšími typy zabezpečení. K vzájemné komunikaci používají stále modernější technologie, kromě obligátních mobilních telefonů jsou to i vysílačky či moderní prostředky počítačové komunikace.“

Kde jsou?

Nedá se říci, že by se poměr odcizených vozidel, která směřují do zahraničí, v posledních letech nějak radikálně změnil. Oficiální statistiky, které by sledovaly výhradně tento problém, nejsou. Odhaduje se, že v zahraničí končí zhruba 20 procent vozidel, která jsou v ČR odcizena. Drtivá většina však končí rozebrána a rozprodána na náhradní díly.



Samozřejmě je tu stále velká skupina automobilů, které změní svou identitu a na technické průkazy bouraných aut znovu jezdí po našich silnicích.

O krok napřed

Zloději jsou tak stále o krok napřed. Policie naprosto nezvládá odhalovat tuto trestnou činnost. Podle Hantáka je personálně, technicky i legislativně policie stále nevybavená. Například velkým problémem je přímý zásah do identifikačních znaků vozidla. Ten obvykle nepředstavuje žádný problém, neboť zaevidování takového vozidla je pouze formalitou prováděnou bez potřebné kontroly, ke které dokonce postačuje neověřená plná moc.

Srovnejme to se Slovenskem a Maďarskem. Zde byl přijat zákon o kontrole originality vozidla. To prochází kontrolou při dovozu i při změně majitele v kontrolním středisku. V obou zemích dochází díky tomu k výraznému poklesu autokriminality. Maďarsko je v mnoha parametrech srovnatelné s Českou republikou, celkový počet krádeží vozidel však nedosahuje ani 8 tisíc vozů za rok, což je zhruba třikrát méně než v ČR.

Kdo tu vlastně velí?

Jenže ne všechny problémy lze naložit na záda Policie a Ministerstva vnitra. Ti se totiž musí potýkat i s legislativní roztříštěností. Například autovrakoviště, odkud se prodává značná část kradených dílů, patří pod ministerstvo životního prostředí. Do toho zasahuje ministerstvo spravedlnosti a třeba i soukromé subjekty (např. pojišťovny). Sjednocení postupu by tak hodně usnadnilo celou práci.