Co je drogová závislost ?
Závislost (náruživost) je psychický fenomén charakteristický neodolatelným nutkáním k urcitému chování, práním zmenit prožívání reality, tendencí ke zvyšování dávek, neschopností omezit dané chování (užívání drogy), nepríjemnými pocity pri vynechání (abstinenci). Mezi náruživosti lze vzhledem k urcitým podobným biologickým mechanizmum zahrnout vedle závislostí na omamných látkách napr. i patologické hrácství (gambling atp.), workaholismus.
Podle expertu Svetové zdravotnické organizace lze drogovou závislost (toxikomanii, závislost na omamných látkách) definovat jako psychický nekdy i fyzický stav charakterizovaný zmenami chování a dalšími reakcemi, které vždy zahrnují nutkání užívat drogu opakovane (ustavicne nebo intermitentne) pro její psychické úcinky a dále také proto, aby se zabránilo vzniku nepríjemných stavu vznikajících pri neprítomnosti drogy v organismu.
Stav drogové závislosti je již radu let razen mezi chronická onemocnení CNS. Nekteré závislosti mají presná oznacení v Mezinárodní klasifikaci nemocí (napr. závislost na nikotinu má oznacení MKN-10, F 17.2 ). Drogové závislosti jsou tedy posuzovány jako onemocnení, která je možno diagnostikovat, je treba je lécit a kterým je možno predcházet.
Pod pojmem „drogy“ jsou zde myšleny látky, jejich užití je spojeno s rizikem vzniku závislosti (potrebou opakovaného nutkavého užívání). S vedomím, že na každou farmakologicky úcinnou látku muže za urcitých okolností u nekterých lidí vzniknout závislost, dokonce i na placebo. Míra rizika navození závislosti je u ruzných látek ruzná a plynule prechází od velmi vysokého rizika (napr. u heroinu) pres analgetika-antipyretika až po treba antibiotika s minimálním rizikem. V souvislosti s toxikomanií predstavují drogy napr. alkohol, tabák, marihuana, nekteré léky, tzv. „tvrdé drogy“, látky prírodního ci syntetického puvodu, inhalancia atp.
Príciny rozvoje a výzkum drogových závislostí
ak již bylo uvedeno, závislosti na návykových látkách predstavují celosvetový závažný problém a proto jsou príciny a mechanismy jejich rozvoje již desítky let intenzivne studovány. V posledních asi dvaceti letech je kladen zvláštní duraz na studium biologických (farmakologických) aspektu závislosti, jejichž poznání by mohlo významne prispet k prevenci i lécbe drogových závislostí. K urcitému pokroku v poznatcích prispívají v posledních zhruba 30ti letech stále zdokonalované experimentální modely drogových závislostí na zvíratech, doplnované testováním „in vitro“. Samozrejme je neurobiologie drogových závislostí studována i u lidí.
Mezi prícinami vzniku závislostí na návykových látkách lze však rozlišit prinejmenším tri skupiny cinitelu - droga, clovek a prostredí. Drogové závislosti je tedy nutno vždy pojímat i studovat komplexne jako bio-psycho-sociální onemocnení, kde se jednotlivé faktory vzájemne doplnují a integrují. K onemocnení - závislosti - dojde tehdy, setká-li se jedinec s dispozicí k závislosti s drogou, která u nej vyvolá nutkání znovu a znovu ji užívat. Dochází k tomu zpravidla casteji v sociálních situacích, které toto setkání usnadnují (party, diskotéky atp.). Soucasne s rozvojem stavu závislosti na droze je pozorována na ruzných úrovních lidského i zvírecího organismu rada zmen v reaktivite pri opakované aplikaci drogy (v CNS dochází ke zmenám na úrovni neuronálních systému až k submolekulárním jednotkám - „adaptacní zmeny“). Znalost mechanismu drogových závislostí je dosud nedostatecná, rada dosažených poznatku je však již nyní používána v lécení toxikomanií nebo alespon pomáhají zmírnit drastické príznaky z odnetí drogy, ci stavy predávkování. Orientace v soucasné úrovni znalostí neurobiologie drogových závislostí (vcetne lékových závislostí) je tedy zejména pro lékare velmi duležitá a žádoucí
